foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Vítáme Vás

na

stránkách

HK Spartak

Ústí nad labem

Něco málo o oddílu házené

(jen ženských složek)

Spartaku Ústí nad Labem v letech 1961-1968(9?)(s roční přestávkou, kdy jsem byl na vojně), v němž jsem v uvedených letech působil (a rád), kde jsem získal řadu pozdějších kamarádů i kamarádek a kde jsem v té době získal trenérskou kvalifikaci III.tř (1962) a II.tř.(1965), jako předstupeň trenérského studia na TŠ FTVS UK v Praze (7O-tá léta) a diplom trenéra I.tř.házené.

(Zpracováno po vyzvání (snad) za účelem doplnění současné kroniky oddílu házené Sp.Ústí n/L.)

 

Do Ústí nad Labem jsem přišel z Prahy na podzim roku 1961, kdy jsem vykonal úspěšné přijímací zkoušky na zdejší vysokou školu – Pedagogický institut, chtěje býti učitelem. (Co se týče vlastní praktické aktivní činnosti v házené – tu jsem hrál za: 1959-63 Spartak Praha Kohinoor(dorost), 1963-1966 Chemička Ústí n/L(muži II.liga), 1966 založil jsem družstvo Dukla 6164 Karlín (Praha) aneb Dravci Karlín (asi 3.pražská třída), 1967 – 1968 spoluzakladatel týmu Slavia PF Ústí n/L (aneb Flying Teachers – Létající učitelé -krajský přebor), 1969 – 1974 SCHZ Lovosice (I. Národní liga)(zde pak trenér 74-75), 1975 – 77 Chemička Ústí (I.a II. národní liga)(zde pak i trenérem)).

Jak jsem se po příchodu do Ústí dozvěděl, oddíl ženských složek házené ve Spartaku Ústí vznikl nejspíš rok před mým příchodem, tedy v roce 1960, zásluhou sester Hovorkových (z nichž jedna dnes žije v USA a druhá v Německu) a dalších. Já coby 17-ti letý student jsem začal trénovat dorostenky, které v prvních letech působení nebyly o moc mladší než já. Tedy na podzim roku 1961. Vzpomenu jen na některá jména těch úplně původních a pak přidám další: Hana Papírníková (provd.pak Nerudová), Jana Mašková (vdala se asi do Německa), Zdena Baštová (provd.Hoebeltová), Dana Drachová, Marcela Dolejší (prov. Drbová), poté i Lída Frycová , Mira Malcová (+1990 pokud se nemýlím), Helena Sedláčková (Ambrožová), Jarka Nová, Franicová, Zdena Barešová, Maruška Šimonová, Lída Novotná, Blanka Říhová, Věra Čermáková, Alena Hurecká (provd. Hartová), z dalších generací pak Jana Poláková, Světla Beránková, Dáša Váchová, Hanka Lukavská (provd.Vrbíčková), Dáša Bartošová, Helena Christiánová, Irena a Zdena Krylové, Zuzana Kubíková (Svobodová), Borčanyiová, Hana Betková, Jitka Poláčková (provd. Benešová) a Věra Borovičková (provd. Rysová) – která se později prosadila do vysokoškolské reprezentace ČSSR a další a další – jména již uvádět snad nebudu (anebo jsem je po více než padesáti letech zapomněl –ať mi prominou). Přišly další. Celkem jsem, jak jsem si kdysi spočítal, trénoval i později v Ústí 120 „ženskejch“ a - po dobu svého působení - jsem (i když to asi nikoho nezajímá a ani do toho nikomu nic není) s žádnou nic tzv.intimního neměl (jak známo i z jiných sportů, člověk – trenér, musí mít „něco“ buď se všemi, nebo s žádnou). Byly doby – tedy v začátcích – kdy Sp. Ústí měl i 4 družstva dorostenek: A, B, C a D! Měl jsem při svém působení v házené vždy kliku – tedy štěstí v podobě svých spolupracovníků. Tehdy mi byl velkou